VÍTEJTE NA INTERNETOVÝCH STRÁNKÁCH VĚNOVANÝCH ČESKÉ ELEKTROFONICKÉ KYTAŘE!


Úvod

Kytary

Napsali o mě

Fotogalerie

Adresa

 

Vážený hudební a nehudební světe,

žene mne kupředu myšlenka zprostředkovat Vám vše, co předcházelo a co vytvářelo historii československé elektrofonické kytary. V úvodu této diskuse o uvedeném tématu je zapotřebí zodpovědět vůbec samotnou myšlenku proč měla a hlavně proč musela vzniknout elektrofonická kytara ? Je to velice prosté. V dobách dávno minulých, kdy v orchestrech a různých jiných sborech hudebních byla používána klasická kytara došlo k tomu, že ostatní nástroje tuto klasickou kytaru přehlušovaly.
Proto se mnoho různých hudebníků zabývalo myšlenkou jak zvuk této kytary zesílit.
Bádali a bádali, až jistý pan Rickenbacker přišel na to, že pokud se pod kovové struny umístí magnet omotaný slabým drátem (elektromagnet) , převádí tento elektromagnet chvění strun na elektrické impulsy, které lze dalším zpracováním v zesilovači zesílit a následně převést na hlasitý zvukový přednes. Tímto způsobem lze klasické záchvěvy strun silně zvukově zesílit a tím podpořit zvuk kytary v celém orchestru. Toto byl v podstatě začátek vzniku elektrofonických kytar.
Ještě bych rád zdůraznil jaký je vlastně rozdíl mezi klasickou kytarou (nejznámější pojem je španělská) a elektrofonickou kytarou. Klasická kytara používá k zesílení zvuku ozvučnici, což je tvarovaná dutá bedna, v které je chvění struny zesíleno akusticky. Elektrofonická kytara používá k zesílení zvuku struny cestu elektrickou pomocí již výše popsaných elektromagnetických snímačů.
Ale zpět k československé elektrofonické kytaře. Tato vznikala v dobách, kdy v celosvětovém měřítku vládla firma Gibson a Fender. Československá elektrofonická kytara vznikala spíše v amatérském měřítku, kdy pár nadšenců propadlo myšlence takovéto kytary vyrábět. Nebylo to vůbec lehké, protože představme si, že je zapotřebí vynalézt něco co ještě vůbec není !
První s čím se začalo experimentovat byla tzv. HAVAJSKÁ KYTARA. Havajská proto, že tato kytara skutečně vznikla na hawai a byla to kytara, kterou hráč měl položenou na kolenech a hrál na ni pomocí hrdla láhve, které klouzalo po strunách tam a zpět, a tímto způsobem se dosahovalo různé výšky tónu. Následně se z této havajské kytary vyvinula již klasická elektrofonická kytara tak, jak ji známe dnes.
Ale to už je obsahem této knihy, seznámit Vás , jak to vlastně bylo, jak to začalo a jak to je.

Slovo autora

Pro nezasvěcené zde uvádím popis elektrofonické kytary:

Všechno začalo kolem roku 1953, kdy do znárodněného podniku Resonet v Blatné nastoupil jistý pan Josef Růžička. Resonet v té době již patřil pod výrobní družstvo Dřevokov, které vyrábělo předsíňové stěny a věšáky. S příchodem pana Růžičky v podstatě začala éra výroby elektrických kytar v bývalém Československu.
Začátkem roku 1954 se v Resonetu začali zabývat myšlenkou o vlastním elektrickém nástroji a ještě téhož roku byla na trh uvedena první elektrofonická havajská kytara s názvem Resonet Chord. O tento nástroj se zasloužil zejména tehdejší konstruktér pan Vlček. Rád bych podotknul, že tato kytara měla mechaniku na napínání strun uloženu ještě tak, jak je to na klasických kytarách. Ke změně došlo až v roce 1955, kdy tato mechanika byla již umístěna od zdola nahoru tak, jak ji známe z dnešních elektrofonických kytar.
Tato havajská elektrofonická kytara Chord měla neobyčejnou odezvu z řad kupujících a prodalo se jí mnoho kusů.
Po roce 1955 vyrobili v Resonetu novější model havajské kytary pod názvem Arioso, která měla hmatník i ostatní díly již lisované z umělé hmoty. Do této doby byl dostupný pouze pertinax. Dále vyráběly elektrický kontrabas Arco a nové nýtované snímače Resonet.
Další v řadě přišla již klasická elektrofonická kytara s názvem Grazioso, která byla zároveň první sériově vyráběnou masivní elektrofonickou kytarou. Tento model byl rovněž vyvážen do Británie pod značkou britského dovozce Futurama. Nutno podotknouti, že otcem našich Grazios byl model Fendra Stratocastera, který k nám byl dovezen do Resonetu v roce 1955. Ovšem díky umu konstruktéra pana Vlčka mohla Graziosa vypadat tak, jak vypadá i s velmi originálně řešeným tremolem a kolébkovými přepínači.



 

Chtěl bych zdůraznit , že model československé elektrofonické kytary GRAZIOSO-RESONET, který byl jak jsme si už řekli vyvážen do Velké Británie pod názvem FUTURAMA , byl i první kytarou George Harrisona. V té době byli Beatles ještě kapelou s názvem QUORRYMEN. Pro úplnou představu o tomto nástroji uvádím ještě několik fotografií ze své sbírky i s detaily.

 

Dále v Resonetu (Dřevokov) vyráběli lubové (duté) elektrofonické kytary s názvem CUTAWAY I. a CUTAWAY II. vyobrazené ve spodní části.

V této části se dostáváme k  rokům 1959-1960, které byly v historii československé elektrofonické kytary předělem, protože se začala rozbíhat výroba v Hradci Králové a zároveň i v Krnově. Vznikl státní podnik s názvem ČSHN (československé hudební nástroje) a výroba elektrofonických kytar v Dřevokovu v Blatné postupně (ale jistě) skončila. Bylo to způsobeno příchodem nového ředitele, který hudbě příliš neholdoval.
V Hradci Králové výrobu vedl pan Růžička ( z Dřevokovu odešel právě po příchodu nového ředitele v roce 1959 a na jeho místo nastoupili jistý pan Pech a pan Halák, kteří zhruba po necelých dvou letech práce v Dřevokovu odešli řídit výrobu do Krnova).
V roce 1959 vznikly v Hradci tři modely masivních elektrofonických kytar a to pod označením STAR I, STAR II a STAR III. Tyto modely byly též exportovány do Velké Británie, opět pod značkou FUTURAMA, a to jako FUTURAMAII, FUTURAMA III a FUTURAMA FOREIGN.

Ještě v roce 1959 spatřila světlo světa první hradecká nízkolubovka NEOTON ( pro úplnost uvádím, že na tuto kytaru hráli ve slavném českém filmu Starci na chmelu ). Neoton byl název, který byl zpočátku uváděn pro hradecké elektrofonické kytary, ale záhy se změnil na již tradiční a všem známí název JOLANA. Tento název vznikl pravděpodobně podle jména dcery pana Růžičky, který, jak jsme si již uvedli, pracoval v Hradci Králové jako šéfkonstruktér.
Dále v roce 1960 vyrobili v Hradci první československou baskytaru s názvem BASSO IV. a světově ojedinělou šestistrunnou baskytaru PEDRO VI. A dostáváme se k roku 1961, kdy z výrobního pásu sjely lubová kytara MARINA, která měla dva snímače a ovládání hlasitosti umístěné na plechu pod nimy. Dále basová verze této kytary BASORA I. Tato lubová baskytara měla stejně jako její šestistrunná verze MARINA, speciální povrchovou úpravu hlavice krku, která by se dala přirovnat k něčemu takovému jako je hrubá metalíza.

V roce 1962 se rozjela výroba elektrofonických kytar i v Delicii Hořovice. Zde uvedly do výroby nejlevnější elektrofonickou kytaru AXA. Byla to v podstatě malá akustická kytara z Cremony Luby, na kterou byla přidělána deska se snímačem a ovládacími prvky. Těchto kytar bylo zpočátku vyrobeno velké množství, ale bohužel později došlo ke sporu s firmou Cremona
( tradiční výrobce akustických kytar v bývalém Československu ) a výroba byla zastavena.
V Hradci Králové se mezitím začal vyrábět nový model nízkolubové elektrofonické kytary JOLANA-DISKANT, která měla kobylku stejnou jako NEOTON. Pozdější model DISKANTu měl již vlastní konstrukci dřevěné kobylky a lisovaný plast ve výřezech v těle. V  krátké době po tomto modelu v roce 1963 přišlo na svět i velice populární a známé TORNÁDO. Bylo vyráběné ve vínově červené barvě a luxusnější model byl nastříkán bílou metalízou. TORNÁDO bylo později v roce 1965 inovováno použitím modernějších snímačů a ovládacích prvků.
Vraťme se však ještě k roku 1963. Ke konci tohoto roku byl vyroben další model STAR a to již s pořadovým číslem V. (snímače BRILANT DE LUXE) a hlavně dnes velmi ceněný a raritní nástroj JOLANA BIG-BEAT. Tato kytara měla ve spodní části umístěný vlastní zesilovač s rádiem napájený bateriemi. V tomto roce byla vyrobena i basová verze Star V. a to s názvem
BASSO V.
Pro zajímavost ještě uvádím, že do této doby nebyla používána na výstupu z kytary klasická zásuvka na jack, ale jakási zvláštní speciální zásuvka. Jack se začal používat až u Tornád.

A jsme v roce 1964. V tomto roce byla vyrobena i dnes velmi oblíbená a známá nízkolubová elektrofonická kytara s názvem ALEXANDRA. Tato měla oproti Tornádu silnější luby (boky), což jí dávalo větší stabilitu a sustein (dozvuk). V roce 1965 se objevila i dvanáctistrunná verze ALEXANDRA XII. Basovou verzí Alexandry byla nízkolubová baskytara ALEXIS a v tomto roce se dočkalo basové verze i Tornádo a to s názvem PAMPERO.
Téhož roku byly vyrobeny i dva masivní (tělo bylo vyrobeno z plného materiálu) modely. Kytara Hurricane a baskytara Typhoon (později Tajfun). Hurricane se dočkal také pozdější inovace ve snímačích a přepínačích a byl nazván HURRICANE II. Dále byl také vyráběn model URAGÁN, který se od Hurricanu lišil pouze barvou předního plastového krytu. U Uragánu byl bílý, u Hurricanu černý. Dodnes se neví, proč tomu tak bylo. Pravděpodobně došel černý plast a k dispozici byl pouze bílý a tak byl vytvořen nový model s novým názvem.
Takovýchto zvláštností je v historii československé elektrofonické kytary více. Kupříkladu jsem si dlouho lámal hlavu, proč je u některého modelu Star I. krk přišroubovaný k tělu a u některého je krk k tělu přilepen. Vysvětlení této záhady jsem se dozvěděl teprve v nedávné době, kdy jsem telefonicky hovořil se sběratelem panem J.Ferkem ze slovenska, který mi sdělil, že po konzultaci s panem Růžičkou (viz. Dřevokov) se dozvěděl velmi jednoduchou odpověd. V době výroby tohoto modelu prostě došly šrouby a jiné se nedaly sehnat. Věřte, nevěřte, toto je skutečnost.

 

© 2000 Vitautas Kratas - Aktualizace 2014